Na chvíli se z nás stali biouhlíři

Konečně se mi podařilo realizovat jeden nápad - ze zahradního odpadu jsme s Kapustňákem připravili dřevěné uhlí - biouhel. Léta nám na zahradě straší starý kotel na ohřev vody. Používal jsem ho příležitostně jako nádrž na vodu, ale vzhledem k jeho tvaru se velmi hodí k přípravě biouhlu. Biouhel sice klidně připravíte ve vykopané díře, ale lepších výsledků dosáhnete, pokud použijete nějakou kovovou nádobu alespoň přibližně kónického tvaru.

Takže jsme si jedno odpoledne udělali ohýnek ve starém kotli. Příprava biouhlu totiž probíhá tak, že v nějaké peci uděláte oheň a pak do něj spíše rychle přikládáte nějakou biomasu. Palivo v peci musí hořet, ale nesmí shořet až na šedý popel. Tomu pomáhá kónický tvar pece (v našem případě kotle), uhlí se v něm dobře vrství a ještě ne úplně shořelé palivo záhy přikryjí další vrstvy nové hmoty. Každopádně - more - je to jednodušší, než se zdá. Prostě jde o to házet do pece dostatek hmoty.

Překvapilo mě, že kotel (má objem asi 50 litrů) byl plný biouhlu poměrně rychle - celé pálení trvalo tak 4 hodiny. Nakonec jsme měli plný kotel s "hladinou žhnoucích uhlíků". Pak jsme ho zalili vodou a bylo. Druhý den ráno jsem zjistil, že je fakt plný biouhlu. Je tady pár ještě nepříliš zuhelnatělých dřev, ale biouhel jednoznačně převažuje. Takže experiment pokládám za zdařilý.

No a co teď s tím?

Biouhel se používá na zušlechťování půdy, což potřebujeme a byla to také moje hlavní motivace, proč něco takového dělat. Většinou se nedoporučuje dávat přímo do půdy, ale do kompostu. Právě do kompostu totiž biouhel dodá tolik potřebný uhlík. Podle všeho by měl kompost s biouhlem rychleji zrát. Tak uvidíme.

Každopádně v pálení biouhlu budeme pokračovat.