Napadl první sníh. No a mě jako každý rok udivilo, jak mírumilovně, klidně a příjemně to působí. První sněžení mám moc rád, hodně mě uklidňuje, vždycky mám chuť jen dlouhé minuty stát a koukat se oknem ven. A taky to dělám. Zima pro mě začne být obtížnou tak někdy po Silvestru. Sníh taky milosrdně zakryje různé nedodělky a další detaily, jejichž úprava na mě ještě čeká. A že je jich na zahradě spousta. ...

No jo, ale o den později jsme se vydali do roviny. A opět mi došlo, že bydlím v jiném typu krajiny, který, mi konvenuje o dost víc. Naše přestěhování pod Větřák nebylo výsledkem nějakých příliš intenzivních úvah. Prostě jsme se jeli podívat na ten levný polorozbořený domeček a koupili ho. Z dnešního pohledu se zdá neuvěřitelné, jak málo jsme za něho tehdy zaplatili a také málo úvah jsme věnovali tomu, zda se tu bude dát nějak žít. Každopádně jsme v moha ohledech měli štěstí - na lokalitu, lidi i dopravní dostupnost. ...

Co se týká počasí, připomínaly u nás poslední dny spíš takový mlžný Mordor. Přesto ale mlha umí překvapit. Mlha, šero a vlhko, prostě nic moc. O to větší překvapení pak bylo, když jsme na vycházce vystoupali jen o pár desítek metrů výš na hřeben Větřáku. Sluníčko, modrá obloha a výhled na zamlžené údolí a nad mlhou vyčnívající vrcholky Hostýna… Stačilo vyjít pár metrů nahoru a počasí se radikálně změnilo. A když potom vykoukl i vzdálený Hostýn, byl to až euforizující pohled. Krajina mě tady stále dokáže udivit. A to je určitě dobře. ...

Z denních poznámek: “Pouhým opakováním určité aktivity dáváme nervovému systému najevo, že je tahle specifická akce a kontext, v němž ji provádíme, důležitá. Jde tedy o to dávat pozor na věci, které opakujeme. A že toho opakujeme hodně.” Podcast Brain We Are Současný systém, který se pořád snaží urvat co nejvíce naší pozornosti, nám v tom příliš nepomáhá. Nutí nás věci opakovat. Dejte si pozor na věci, které opakujete. Protože, když to člověk neudělá, vkrade se mu do života spousta vzorců chování, které nakonec nechce. Koukáte ihned po probuzení do mobilního telefonu? Každou chvilku scrollujete na Twitteru nebo Facebooku v domnění, že na něco zajímavého narazíte? Tak to je přesně ono. ...

Nedávná dovolená mně opět potvrdila, že můj v současnosti převládající způsob bytí a fungování není od věci. A víte vy co? Je i nadmíru příjemný. Ten způsob bytí se označuje zkratkou JOMO - Joy of Missing Out). Hej more, možná znáš jeho protějšek FOMO (Fear fo Missing Out), který se často uvádí v kontextu sociálních sítí. No prostě: FOMO - neustálý strach z toho že něco propásnete vs. JOMO - potěšení z toho, že u něčeho nemusíte být Každopádně bych problematiku JOMO trochu rozvedl, protože myslím, že to bude dost určující trend pro mnoho lidí - tedy asi spíš introvertů. JOMO je IMHO: ...

… ale v té euforii z kávy ve slunečném ránu na historickém náměstí, byť plném aut (si v Kroměříži voe..), ke mě opět přišla jedna dlouhodobá myšlenka. No může za to také včerejší debata v práci. Hej more! Hodně se myšlenkově zabývám dobrovolnou skromností a mechanismy “chtění”. Jak vzniká, že něco “chci”? Mám to hodně v souvislosti s chytrými hodinkami, které bych někdy chtěl, ale racionálně ale hlavně ani emočně mi nedávají smysl. Ale to jsem odbočil. ...

Konečně se mi povedlo dostat se na lekci pohybu Ido Portal Method a byla výborná. Hodně nových podnětů pro mou praxi i sádhanu. Movement culture tu více tu méně obdivuju už poměrně dlouho. Pokud nevíte, co to je, googlujte hlavně jejího zakladatele Ido Portala. Ido Portal je Izraelec, který před lety začínal s capoeirou, ale poté vyvinul vlastní systém pohybu. Je to docela hustej týpek, který okolo sebe (možná schválně, možná ne) šíří takovou trochu tajemnou auru. Zabývá se pohybem a umí se hýbat naprosto skvěle. Když říkám “zabývá se pohybem”, tak jako že opravdu. Cestuje po světě a vstřebáývá různé systémy (nebo to aspoň dřív dělal) cvičí v podstatě nepřetržitě a hlavně o pohybu také přemýšlí. ...

Když soustředím pozornost jen na dění okolo našeho domu, zahrady a sebe samého, pokračoval březen v podobném duchu, jako konec února - víc optimisticky. Jasný, máme tu teď různé geopolitické události, ale pokud člověk nechce, zase tak moc to sem nedoléhá. Ale samozřejmě jsem začal víc řešit otázku naší resilience, vůči válečným událostem, kdo to neřeší…, a můžu říct, že není moc dobrá. Takže jsme doma zřídili malou “válečnou” zásobu jídla a hygienických prostředků, máme také malé rádio na baterky atd. Co nám zatím chybí je nějaký prostředek na uchování vody - kanystry. ...

“Únor na duši je úmor”, napsal jednou někde někdo super nápaditý verš. A já vám něco řeknu, není to pravda. Únor je totiž ideální plánovací období. Jó plánování, to by mi šlo… Jak jsem psal o náročnější zimě na lontě, v únoru už tak nějak všechno směřuje do pozitivnějších vod. Prodlužování dnů začalo být více patrné snad už tak od půlky ledna a někdy od Hromnic už je to vidět hodně. Dny jsou delší, díky nezvykle teplému únoru nemusíme tolik topit, rostou sněženky, dá se už vyjít na zahradu i do krajiny. ...

Celkově letošní zimu opět zvládáme trochu líp, než tu předchozí. Ale stále je prostor, co vylepšit. Proč o tom pořád píšu? Řeknu vám drobné tajemství. Opakuju to tady furt, ale asi je to pro mě téma. Na zimu na venkově se prostě člověk musí připravit. A tou přípravou nemyslím jen pořídit si tlustý svetr a předplatné Netflixu, nebo tak něco. Utěsňuju škvíry, kudy do domu proudí chladný vzduch. Utěsňuju trhliny ve svém zdraví, v sebevědomí a v klidu. A že je pořád na čem pracovat. Plechovka kávy z Lidlu jako kotevní bod v chladné temnotě… No jo, zima na lontě člověka vymáčkne na dřeň… ...