Co vlastně člověk potřebuje pro skromný život?

lifespan
Autor

Edgar Walden

Publikováno

15. dubna 2024

Můj oblíbený solarpunk

Přivedly mě na to úvahy o modrých zónách. Století lidé na Okinawě žijí klidně, skromně, hodně se hýbou a nepodceňují společenský život. Co je ale zajímavé, mají obvykle jen malý soukromý prostor (což je Japonsku ostatně běžné) a více žijí venku a v komunitě. Úplný opak toho, co máme u nás, kde se zavíráme do velkých domů. Samozřejmě na tropické Okinawě se žije jinak, než u nás, kde se člověk musí pul roku schovávat v teple. Ale i tak.

Ale zpět k úvahám. Nejdříve si definujme, co myslím tím slovem “přežití”. Rozhodně ne něco ve smyslu holého přežití, kdy sice přežíváme, ale stojí nás to hodně energie a rozhodně nejde o udržitelný stav. Nejde o přežití v divočině jen s nožem a jednou sirkou, nebo tak něco. To přežití nebo přežívání, jak o něm tady uvažuju, je spíš něco ve smyslu “relativně pohodlné přežívání”. Možná by se také dalo říct “skromný, ale plnohodnotný život.” To bude nejpřiléhavější označení.

Co by to mohlo být:

  • Skromné, ale kvalitní jídlo
  • Základní, ale funkční oblečení
  • Skromné, ale důstojné bydlení
  • Spirituální praxe
  • Pohybová praxe
  • Přiměřené sociální kontakty, které odpovídají jeho psychickému založení

Všechno ostatní je jenom nadstavba.

A proč to všechno? Prostě mám dojem, že chceme moc. Všichni. Chceme všechny ty technologické věci, chceme hodně oblečení, hodně jídla, hodně informací a nárokujeme si zbytečně velký prostor pro život.