Jo more, je to takový ten klasický měšťácký sen běžné střední třídy - rodinný dům, dvě auta, zahrada a čokl. No jako jo, všechno z toho seznamu mám. Jasně, na domě je hypotéka, a jedno auto je na leasing, ale i tak. Ale řeknu ti, že by to byla taková výhra… Všechno má svá pro a proti.
No ale když jsem se dnes vrátil z drobné cesty na kole, sedl si na dvůr, rozsvítil petrolejku (miluju petrolejové lampy, ale tom možná víc někdy jindy), pocítil jsem, že jsem tu opravdu rád a líbí se mi tady. Místo mi prostě vrátilo energetickou investici. Psal jsem tady o tomto efektu v jiném kontextu - v rámci nějaké duchovní nebo fyzické praxe - údolní nauky, jóga. Že jako něco děláte, ale to “něco” se pak začne starat také o vás. No a možná s tím místem je podobné. Staráte se o nějaké místo. Malý škaredý brownfield změníte na prostor k životu. A to místo vám to také začne vracet. Ale říkám si, že to teda trvalo.
Do domu jsme oba s D. dali hodně velkou energetickou investici. Každý po svém samozřejmě. Ale mám dojem, že až teď to dům začíná vracet. Žijem tu na stálo čtvrtý rok. Možná je to také tím, že žít na lontě jsme se za těch pár už naučili. Ale až po těch letech jakoby to místo konečně něco začalo dávat také nám.
Cesta na lont rozhodně není tak idylická, jak by se mohlo třeba podle různých článků na webech nebo v časopisech zdát. S tím, co se dočtete třeba na webech, jako je třeba Naokraj.cz, to obvykle má jen hodně málo společného. Člověk se musí připravit na hodně investic do proher. Termín “investice do prohry” mě naučil fyzioterapeut a tajči nadšenec Jan Maryška. A že jsme si tu takových investic užili.