Ultreia

Po delším čase se mi podařilo udělat si sólo výlet do Hostýnských vrchů. Ráno jsem jel autem do Hulína (10 minut) na šestou na vlak, pak vlakem do Bystřice pod Hostýnem (24 minut). Nahoře na Hostýně jsem byl 7:15. :-) Pak jsem šel přes nejhezčí části (Skalný, Pardus) přes Rusavu do Holešova. Celkem asi 24 km relativně kopcovitým terénem - až na Pardus jsem šel v ketóze, protože jsem od večera nic nejedl. Zkouším teď přerušované půsty - ideálně jsem dnes neměl jíst až do 11:30. Ale to se na pochodu nedalo, takže jsem posnídal proteinovou tyčinku. Obědval jsem až na kopci nad Holešovem proteinové těstoviny s miso omáčkou a sezamem a zajedl to svým kimčchi. Yes more, konečně, udělal jsem si svoje první kimčchi. ...

Co se týká počasí, připomínaly u nás poslední dny spíš takový mlžný Mordor. Přesto ale mlha umí překvapit. Mlha, šero a vlhko, prostě nic moc. O to větší překvapení pak bylo, když jsme na vycházce vystoupali jen o pár desítek metrů výš na hřeben Větřáku. Sluníčko, modrá obloha a výhled na zamlžené údolí a nad mlhou vyčnívající vrcholky Hostýna… Stačilo vyjít pár metrů nahoru a počasí se radikálně změnilo. A když potom vykoukl i vzdálený Hostýn, byl to až euforizující pohled. Krajina mě tady stále dokáže udivit. A to je určitě dobře. ...

… ale v té euforii z kávy ve slunečném ránu na historickém náměstí, byť plném aut (si v Kroměříži voe..), ke mě opět přišla jedna dlouhodobá myšlenka. No může za to také včerejší debata v práci. Hej more! Hodně se myšlenkově zabývám dobrovolnou skromností a mechanismy “chtění”. Jak vzniká, že něco “chci”? Mám to hodně v souvislosti s chytrými hodinkami, které bych někdy chtěl, ale racionálně ale hlavně ani emočně mi nedávají smysl. Ale to jsem odbočil. ...

O vánocích jsem listoval svými poznámkovými bloky. A tu na mě z moře nevalných textů vykoukla osamocená poznámka: „Zkoumat okamžiky štěstí a jednoty!". Už vůbec nevím, kdy a proč jsem ji napsal. Ale jeden z takových okamžiků se mi podařilo prožít při vycházce s D. na Vildenberk. Normálně je to docela frekventované místo (i když ne zas tak moc, protože tam musíte vylézt do kopce), ale teď v zimě tam nebyla živá duše. Foukal vítr, jemně sněžilo a na této planince nad údolím bylo pozoruhodně ticho. ...