Co se v turbulentním březnu povedlo
Když soustředím pozornost jen na dění okolo našeho domu, zahrady a sebe samého, pokračoval březen v podobném duchu, jako konec února - víc optimisticky.
Když soustředím pozornost jen na dění okolo našeho domu, zahrady a sebe samého, pokračoval březen v podobném duchu, jako konec února - víc optimisticky.
"Únor na duši je úmor", napsal jednou někde někdo super nápaditý verš. A já vám něco řeknu, není to pravda. Únor je totiž ideální plánovací období. Jó plánování, to by mi šlo...
Celkově letošní zimu opět zvládáme trochu líp, než tu předchozí. Ale stále je prostor, co vylepšit. Proč o tom pořád píšu? Řeknu vám drobné tajemství.
Obě naše děti dostaly v pěti letech svůj první nůž. A začínají se s ním učit zacházet.
Nový rok si vyžádal lehkou úpravu životního stylu. Zjistil jsem, že jsem prostě daleko víc unavený a nervózní a tak nějak bez energie. Kde jsou ty časy, kdy jsem běhal půlmaratony… Takže jsem si říkal, že by to chtělo nějaký „detox“.
O vánocích jsem listoval svými poznámkovými bloky. A tu na mě z moře nevalných textů vykoukla osamocená poznámka: „Zkoumat okamžiky štěstí a jednoty!“. Už vůbec nevím, kdy a proč jsem ji napsal. Ale jeden z takových okamžiků se mi podařilo prožít při vycházce s D. na Vildenberk.
Jaký byl rapé ceremoniál. No nic jednoznačného. Tento post jsem napsal bezprostředně po zkušenostech s ceremoniálem s rapé. Ze zpětného pohledu to bylo daleko složitější a v dojmu z akce docela převládly negativní pocity, takže jsem to pak nepublikoval.