Ale tohle už je předzvěst
No ale, more, jak jsem psal v předchozím postu, tohle už není homeopatické jaro.
Edgarova digitální zahrada
Homeopatické jaro
Dnes jsem na své oblíbené potulkové trase objevil žluté čtverečky.
Relax u řeky
Včera se mi cestou na kole z nákupu podařilo zastavit na hezkém místě u řeky. Původně jsem si tady chtěl zacvičit jógu, ale nakonec jsem si dal jen plechovku piva, seděl jsem a koukal na řeku.
Neběhám, ale chodím s hůlkama. Choďte taky
Poslední dobou moc neběhám ani nejezdím na kole. Obě pohybové aktivity jsem nahradil Nordic Walkingem, tedy chůzí s hůlkama. Ale ne, není to ta důchodcovská varianta chůze s oporou o hůlky (i když proti té nic).
Co vlastně člověk potřebuje pro skromný život?
Přivedly mě na to úvahy o modrých zónách. Století lidé na Okinawě žijí klidně, skromně, hodně se hýbou a nepodceňují společenský život. Co je ale zajímavé, mají obvykle jen malý soukromý prostor (což je Japonsku ostatně běžné) a více žijí venku a v komunitě.
Silvestr v domě pod Větřákem
Souhrou okolností jsme Silvestr oslavili doma. No oslavili... Nevím jak D., ale mě na nějaké "party hard" už příliš neužije. V podstatě mi stačí jednou ročně vánoční večírek s kolegy z práce a tím moje potřeby v této oblasti téměř končí. No jo stárnu a už mi stačí jen nudně zírat do zahrady.
Postaráte se místo a to místo vám to vrátí
Jo more, je to takový ten klasický měšťácký sen běžné střední třídy - rodinný dům, dvě auta, zahrada a čokl. No jako jo, všechno z toho seznamu mám. Jasně, na domě je hypotéka, a jedno auto je na leasing, ale i tak. Ale řeknu ti, že by to byla taková výhra... Všechno má svá pro a proti.
Na chvíli se z nás stali biouhlíři
Konečně se mi podařilo realizovat jeden nápad - ze zahradního odpadu jsme s Kapustňákem připravili dřevěné uhlí - biouhel.
Podzim a my
Letošní podzim je zatím od toho letošního velice rozdílný. Zatímco loni už jsme touto dobou topili v krbu, letos spíš větráme, aby nám nebylo příliš horko.
Co ti pomáhá plavat?
V jednom ze svých deníkových zápisů jsem použil pitomé klišé. Napsal jsem o dvou knížkách, které mě teď "drží nad vodou". A právě za to "drží nad vodou", bych si dal varovný lepanec. A možná rovnou dva, jeden za to hloupé klišé a druhý za to, že přece zrovna moc držet nad vodou nepotřebuju. Že prostě přece zvládám plavat sám.