Relax u řeky
Včera se mi cestou na kole z nákupu podařilo zastavit na hezkém místě u řeky. Původně jsem si tady chtěl zacvičit jógu, ale nakonec jsem si dal jen plechovku piva, seděl jsem a koukal na řeku.
Včera se mi cestou na kole z nákupu podařilo zastavit na hezkém místě u řeky. Původně jsem si tady chtěl zacvičit jógu, ale nakonec jsem si dal jen plechovku piva, seděl jsem a koukal na řeku.
Poslední dobou moc neběhám ani nejezdím na kole. Obě pohybové aktivity jsem nahradil Nordic Walkingem, tedy chůzí s hůlkama. Ale ne, není to ta důchodcovská varianta chůze s oporou o hůlky (i když proti té nic).
Přivedly mě na to úvahy o modrých zónách. Století lidé na Okinawě žijí klidně, skromně, hodně se hýbou a nepodceňují společenský život. Co je ale zajímavé, mají obvykle jen malý soukromý prostor (což je Japonsku ostatně běžné) a více žijí venku a v komunitě.
Souhrou okolností jsme Silvestr oslavili doma. No oslavili... Nevím jak D., ale mě na nějaké "party hard" už příliš neužije. V podstatě mi stačí jednou ročně vánoční večírek s kolegy z práce a tím moje potřeby v této oblasti téměř končí. No jo stárnu a už mi stačí jen nudně zírat do zahrady.
Jo more, je to takový ten klasický měšťácký sen běžné střední třídy - rodinný dům, dvě auta, zahrada a čokl. No jako jo, všechno z toho seznamu mám. Jasně, na domě je hypotéka, a jedno auto je na leasing, ale i tak. Ale řeknu ti, že by to byla taková výhra... Všechno má svá pro a proti.
Konečně se mi podařilo realizovat jeden nápad - ze zahradního odpadu jsme s Kapustňákem připravili
dřevěné uhlí - biouhel.
Letošní podzim je zatím od toho letošního velice rozdílný. Zatímco loni už jsme touto dobou topili v krbu, letos spíš větráme, aby nám nebylo příliš horko.
V jednom ze svých deníkových zápisů jsem použil pitomé klišé. Napsal jsem o dvou knížkách, které mě teď "drží nad vodou". A právě za to "drží nad vodou", bych si dal varovný lepanec. A možná rovnou dva, jeden za to hloupé klišé a druhý za to, že přece zrovna moc držet nad vodou nepotřebuju. Že prostě přece zvládám plavat sám.
Po delším čase se mi podařilo udělat si sólo výlet do Hostýnských vrchů. Ráno jsem jel autem do Hulína (10 minut) na šestou na vlak, pak vlakem do Bystřice pod Hostýnem (24 minut). Nahoře na Hostýně jsem byl 7:15. :-)
Někdy v koncem minulého roku se konečně podařilo vytvořit se jakž takž estetické pracovní místo.